Koláže a objekty – Pavla Aubrechtová

 Tedy v tíživé atmosféře jednoho z nejnešťastnějších období minulého století, kdy se u nás po poměrně uvolněném pražském jaru postupně omezovala svoboda projevu ve všech oblastech české společnosti a především kultury. Aubrechtová přesto neuhnula ze své vlastní cesty a nepodřídila se žádným oficiálním proudům. Přiřadila se k umělcům, kteří dlouho zůstávali v ústraní a nijak se neprosazovali. Většinou nemohli takřka vůbec vystavovat, ale zato si udrželi své přesvědčení a nezávislost. Jejich práci znal spíš jen užší okruh přátel, příznivců a odborníků, kteří přes nepřízeň oficiálních institucí neustále sledovali jejich vývoj. Pavla Aubrechtová zcela přirozeně navázala na experimentální tendence šedesátých let, do jejího projevu se promítla příjemná hravost, schopnost využít nalezené materiály, objevit jejich poetiku. Zvlášť případná se zda návaznost na Jiřího Koláře, který dokázal každý svůj nápad, každou svou myšlenku maximálním způsobem využít. Autorčin výtvarný názor se už od školních let, tedy od studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, rozvíjí naprosto přirozeně. Každé následující období vyrůstá z předešlé tvorby, všechny její linie souvisejí. Dílo tvoří celek, který má jasně čitelný rukopis.