Kdybych bydlel v Praze, chodil bych na Bohemku

Střídá materiály, principy a provokativní témata často zkoumající hranice společenských tabu (série obrazů Smrt všem). Proti srsti mu není ani zkoušet umělecké trendy, které ironickým způsobem testuje v jejich přežití na věčnosti, čímž dekonstruuje všeobecný mýtus, zatímco vytváří mýtus nový vztahující se k jeho osobě. Vede tak soukromou vzpouru proti přetvářce a konvencím. Pracuje s hravostí, ironií, principem ready made a recyklací nalezených materiálů. Podkladová báze série obrazů prezentovaných na této výstavě je darovaný zateplovací polystyren neodolatelné synergie růžové barvy a vaflové struktury. Sběratelé paradoxů by si přišli na své. Autor zde zcela záměrně pracuje s autonomií růžové barvy, které nechává celkem velkorysý prostor, struktura polystyrenu je u některých obrazů destruována, jindy jí nechává barevně vyniknout. Ivan Krajíček je člověk narativu. Tuto narativní složku lze důkladněji prozkoumat v autorské encyklopedii vůdčích osobností kubánské revoluce s názvem Hawanna. Formálně skromná, ale obsahově bohatá kniha s krátkými, ale šťavnatými příběhy připomíná autorovu osobnost a rozvíjí možná alter ega nepřímou aluzí na drsnou školu Raymonda Chandlera.