Kateřina Štenclová / Světlo barvy II

V této dramaturgické linii se již představil například Ivan Kafka s metaforickým „dýchajícím“ objektem Míra snesitelnosti (2012), rakousko-italská umělkyně Ester Stocker (2013), která prolomila hranice prostoru optickým efektem nekonečné černé pásky, či Pavel Mrkus (2016), jenž pomocí nehmotných, digitálních prostředků otevřel virtuální průzor do jiné dimenze času. Na jejich tvorbu naváže instalace Kateřiny Štenclové (*1959), která se jako první „utká“ s prostorem prostřednictvím barev. Jako bytostná koloristka, vycházející z genetického kódu francouzského impresionismu, jenž se v její tvorbě „odtrhl“ od zobrazované reality a osamostatnil v abstraktní barevné féerii, bude ctít téma vztahu barvy a světla. Zhodnotí přitom v monumentální podobě svůj vynález igelitových ready-madeů (nezáměrně vzniklých barevných skvrn na igelitové fólii). Průhledné i černé závěsy nesoucí stopy barevných gest překryjí okenní otvory a promění tak charakter celého prostoru. Dialog bílé architektury a barevného světla završí dvě rozměrná plátna, vytvořená pomocí otisků z igelitových matric. Nonkonformní hra různých materiálů, barev a světla slibuje vytvořit totální prostředí nových smyslových kvalit.