Karel Těšínský - Krajinou mé duše

Zanechal po sobě pozoruhodné, velmi osobité malířské dílo, které se vyvíjelo bez jakýchkoliv náhlých zvratů, bez ohledu na střídající se výtvarné proudy. Postupně dospíval ke stále jednodušším tvarům, do nichž promítal svůj vztah ke skutečnosti. Charakter krajiny dokázal vystihnout několika zhuštěnými znaky, tvořícími nedílnou součást vyvážené kompozice. Tu určovaly jednak linie vymezující plochu a prostor a jednak střídmě a přitom citlivě odstupňované barevné tóny. Jeho malířský projev vždy vycházel ze soustředěného pozorování přírody a vlastního prostředí, z čehož odvozoval zákonitosti platné pro malířskou i grafickou tvorbu.

Těšínského obrazy, kresby i monotypy působí velmi křehce, promítá se do nich smysl pro vyjádření rytmu krajiny, pro citlivé ztvárnění figur i pro vystižení skladby zátiší omezeného na základní prvky. Čím jednodušší, tím sdělnější a přesvědčivější je jeho v zásadě střízlivý projev, v němž obsah zůstává v souladu s formou. Jeho rukopis je velmi charakteristický nebo dokonce nezaměnitelný. Vychází z odkazu progresivních tendencí v české krajinomalbě první poloviny minulého století a zároveň přirozeně souvisí se současným vývojem, určovaným takovými osobnostmi, jako byli Jiří John, Michal Ranný nebo František Hodonský. Karel Těšínský navázal i na silný středoevropský symbolismus, s nímž se vyrovnával koncentrací významů do co nejlapidárnějších tvarů.