JOE MACHINE: FROM THE GUTTER TO THE STARS

Malíř se prostřednictvím obrazů vyrovnává po svém s takovými zásadními příběhy a zkušenostmi, jaké poskytuje Starý zákon či židovská a kabalistická tradice, ale také například ruská socialistická revoluce. Záchytným bodem je ovšem také cyklická proměna přírody, zachycená v snad až snové, pohádkové stylizaci. A také jeho vlastní život, zkoumání sebe sama jako bytosti uprostřed lidí, život, který se slovy malíře „ pohyboval mezi zločinem a uměním“, život, jehož součástí je i explicitní hetero i homosexuální sexualita, která se neskrývá za fasádu měšťanského života, ale je stejně přítomná jako touha po nejvznešenějším. Malíř věří svým schopnostem, zůstává pevně stát ve figurální tradici umění britského impéria, ale současně dochází k vlastnímu vizuálnímu stylu. Či možná stylům, protože s každým tématem a novou kolekcí obrazů, s novým tématem, se způsob jeho malby určitým způsobem proměňuje, nebo spíše nově definuje. Machine tak potvrzuje, že umění je pro něj zásadním projevem hledání, důvodem existence, znovu a znovu kladenou otázkou. Neutuchajícím nadšením z objevování těch jazyků umění, které mají pádnost jasné výpovědi, jsou hmatatelné, jako sám syrový život, jsou mimo intelektuální konstrukce, jsou napínavé svou kontradikcí tradiční formy a nečekaného motivu. Nezapře v obrazech svůj původ, a také nezapře důvod svého malování. Jeho malování je totiž jeho život. Z Pekla do Ráje.