JITKA ŠTENCLOVÁ - PŘEMĚNY

Přes různé kapitoly své tvůrčí dráhy, jako textilní výtvarnice a jako malířka, se Jitka Štenclová (1952) věnuje hledání umělecké řeči schopné odkrývat a znázorňovat struktury, proměny a pohyby, odehrávající se v lidské mysli, v přírodě a v kosmu. Zákonitosti, souvztažnosti, ale i nepředvídatelnosti těchto jevů se u autorky projevují především v jemné, uvolněně pojaté geometričnosti citově obohacené o spontánní dynamičnost, vnášející emocionální náboj do obrazové kompozice. Vzniká tak uhrančivá souhra mezi intuicí a rozumem, mezi individuálním a univerzálním.
Tvůrčí poetika malířky Jitky Štenclové nás vrací k samotným základům lidského prožívání vnitřního a vnějšího světa. Před autorčinými obrazy, naplněnými zářivou, místy přímo oslnivou intenzitou hlubinného citu, se přitom také znovu přesvědčujeme o zázračné skutečnosti, že malířské plátno či kreslířský papír je v jednom a stejném okamžiku prostorem nejosobnějšího vyznání i bránou k přesahujícím úvahám a hodnotám společným celé naší humanitě.