Jitka Píšová: Obrazy dialogu

Dialog nezačíná až ve chvíli, kdy někdo promluví. Vzniká už tím, jak se tváříme, co zamlčíme, komu přikyvujeme a co si mezitím šeptáme sami sobě. V těchto obrazech se potkávají hráči, kravaťáci, masky i chvíle u jednoho stolu, a najednou je jasné, že mezi dvěma nebývá jen vzdálenost, ale celé malé vnitřní divadlo. Lidé spolu totiž mluví pořád: očima, rameny, tichem i výrazem, který občas prozradí víc, než bylo v plánu. A mnohdy ten nejživější rozhovor neprobíhá s tím druhým, ale uvnitř, mezi „ano“, „ne“ i tím, co se nachází někde uprostřed. Dialog je tak někdy setkání, jindy souboj a občas jen velmi zdvořilá přetahovaná o to, kdo ustoupí první. Pak stačí jediný pohled a je řečeno víc než dost.