Jiří Voves

Jiří Voves (1945) po studiích architektury (prof. Štursa) na pražské ČVUT v tomto oboru pokračoval na Akademii výtvarných umění (prof. Cubr). Právě na půdě AVU došlo k osudovému setkání s osobností Jiřího Johna, který zde vedl kursy večerního kreslení. Jiří John na AVU neměl vlastní ateliér, přesto lze legitimně uvažovat o „škole Jiřího Johna “, byť bez oficiálního domovského ateliéru. John svým klidným uvažováním, niterným dialogickým přístupem k přírodě, skrze niž především hledal a nacházel klíč k pochopení existence, nasměroval řadu studentů, kteří tehdy procházeli jeho večerními kursy. Mezi tyto většinou osamělé běžce patří i Jiří Voves. Jiří Voves ve své tvorbě, kterou můžeme interpretovat jako soubor zpráv, užívá řadu výrazových prostředků. Ustálil se na několika tématech, k nimž se cyklicky vrací: Zprávy, Krajiny, Partitury, Potopy, Havrani, Lomy. Svorníkem všech je fenomén paměti a jejích vrstev. Zároveň jeho způsobu přemýšlení vyhovuje znakovost. Znak totiž ve svém hlubinně zakotveném zjednodušení obrazu skutečnosti překonává její dočasnost a na dále ji uchovává ve formě zprávy. Voves ve své tvorbě přechází od precizních, mezi obsesí a expresí oscilujících kaligrafických vrypů do podkladové vrstvy přes úniky ke geometrizujícím útvarům až k uvolněnému, stále však jistým způsobem ukázněnému a přemýšlivému gestu, blízkému kaligrafii čínské tušové malby. V práci s kamenem Jiří Voves nepřistupuje k materii objemově jako sochař, ale jako starověký zákoník, který neznámým znakovým písmem vyrývá záznamy na kamenné stély, inspirován jejich přirozeným vrstvením. Kámen, hornina, stratigrafie.