Jiří Trnka – V zahradách imaginace

Koncepce první části vychází z toho, jak chápal umění sám Jiří Trnka. Kromě toho, že byl “vážný“ tvůrce, který se především ve svých pozdějších filmech, vyslovoval k fatálním tématům, jako je dehumanizace lidského společenství, vztah člověka a techniky či otázce umělecké svobody v totalitním systému, byl ve svém naturelu kouzelník a iluzionista, který chtěl diváka bavit, překvapovat, uvádět v úžas. Jeho originální přístup k výstavnictví, který se projevil především na dvou světových výstavách v Bruselu 1958 a v Montrealu 1967, smysl pro scénografii, imaginace a osobitá poetika byly inspirací k tomuto projektu a odrážejí se v jeho výtvarně-scénografickém pojetí. Těžiště jeho první části spočívá v pečlivém a promyšleném výběru exponátů, které plnohodnotně mapují hlavní tvůrčí oblasti, jímž se Trnka během svého života věnoval, a v nichž dosáhl proslulosti doma i v zahraničí: tedy oblast malířství, ilustrace, sochařství, loutkařství a animovaného filmu. Výstava však chce návštěvníkům nabídnout více nežli obrazy a sochy s obligátními popiskami rozmístěnými ve výstavním prostoru. S vědomím posunu, který obor výstavnictví v posledních letech prodělal a s vědomím stoupajících nároků návštěvníků hodlá přetlumočit Trnkův odkaz do současného jazyka a oslovit vedle staršího konzervativního diváka i diváka mladého a nabídnout mu kvalitní protiváhu nyní převládající zahraniční tvorby komerčního charakteru. Za tímto účelem vznikne řada komponovaných audiovizuálních projekcí a interaktivních instalací mapujících neotřelou a zábavnou formou výše zmíněné oblasti Trnkovy tvůrčí činnosti. A to je druhý, řekněme “zábavný“, pilíř, na kterém tato koncepce spočívá. Pilíř, který posunuje projekt z rámce tradiční výstavy k výpravnějšímu a atraktivnějšímu pojetí.