JIŘÍ MĚDÍLEK: Pozorování

 Umělec staví diváka před jeho schopnosti čistého myšlení skrze vidění. Velké sumarizující kompozice, čisté barvy, skládání formátů (diptych). Jsou to jednoduché obrazové operace, za kterými se ale sčítá autorova mnoholetá malířská zkušenost. Redukuje výraz na geometrický tvar plochy, její barvu a situaci na ploše plátna. Analogicky tak, skrze půdorys, uvažuje o prostoru v jeho proměnách. Vytváří zcela konkrétní konstelace, fixované mimo plynutí času. Projektuje okamžiky změny, aby už nikdy nemohly uniknout. Jazyk geometrie tu náhle zaznívá jako esperanto, kterým se lidé dohovoří o podstatných věcech po celém světě. Možná i proto lze hovořit v souvislosti s dílem Jiřího Mědílka o ambici směřující k nadčasovosti, nebo nečasovosti.