Jiří Marek – Palimpsest

Fyzické dílo pro něj není formálním reliktem, ale způsobem, jak znovu navázat vztah mezi okem, rukou a pamětí – jak se dotknout skutečnosti. Marek se se zjevným zaujetím probírá rozlehlým terénem kulturní suti, mísí současnost s historickými odkazy, čerpá z osobního i kolektivního vědomí. Při tom všem ale zůstává koncentrovaný. Bere do rukou jednotlivé střepiny reality, každou pečlivě prohlíží a v případě potřeby i oprašuje. Ne však proto, aby jí vrátil punc nového zboží, nýbrž proto, aby ještě více obnažil stopy jejího opotřebení. Autorova fascinace ruinami a snaha fixovat rozpad skrze malířský záznam odráží na jedné straně nejistotu naší existence, na straně druhé je ale nepochybně motivována i zájmem o to, jak věci fungují, potřebou proniknout ke strukturální podstatě jednotlivých forem a skrze minulost s větší jasnozřivostí nahlížet naši současnost a budoucnost.