Jiří David - KRTCI SEROU NA ROZPTYLOVÉ LOUČKY

Jeho umělecký a občanský projev se od sebe nedá oddělit a vše je u něho zároveň výbušné a nepředvídatelné i hluboce prožívané a založené na osobním přesvědčení o správnosti i nutnosti konkrétního činu nebo díla. Tvorba Jiřího Davida je v českém prostředí ojedinělá, protože artefakt v ní není cílem, ale formou komunikace, ve které jsou zakódované zprávy o politice a dějinách nebo lidské tělesnosti a sexualitě, ale především o samotném umění a osobě umělce. Přitom se Davidovy obrazy, sochy, objekty nebo instalace nedají chytit do povrchních kategorií angažovaného nebo politického či humanistického a vůbec jakéhokoli jiného umění s přívlastkem. Unikají teoretickým škatulkám, zavedeným žánrům i interpretačním schématům a jejich hlavní metodou je transgrese každé zdánlivé jistoty v tomto stále nejistějším světě.