Jiří Beránek / Vyhnání z chrámu

Zájem Jiřího Beránka se vždy upínal ke spojité otázce sochy, prostoru a místa. Chápe, že prostor je promlouvající silou. Chce jej činit viditelnějším, rozevírá ho jako místo lidského pobytu ve světě i možného sebepřesahování. Veškerá Beránkova tvorba jako by byla vyjadřováním touhy po ztracené senzibilitě a otevřenosti člověka, kterou překryla opona materiálního i obecně civilizačního pokroku. Jeho realizace, ať sochařské nebo krajinné nejsou pouhá, definitivně potvrzená zjištění, ale mnohem spíše stále přezkoumávané odkrývání uzlin prostoru a času. Jiří Beránek se jako jeden z prvních u nás zabýval prací v krajině a s krajinou, land-artem. Nejprve v roce 1972 pracoval na haldách hlušiny v Novém Strašecí ve středních Čechách a zformoval tu svou vlastní Krajinu a v ní i samostatný objekt Stůl. Ještě v roce 1974 na severní Moravě v lese u Sobotína provedl Proměnu skály, kdy hrubou, pro průmyslové dopravníky určenou látkou, potáhl skalní útvary v lese. Tamtéž vznikla v roce 1975 ještě Chodba, tedy zčásti neviditelný prostor ztajený v zemi.