Jiří Beránek – Mezidobí

Sochař Jiří Beránek (1945) patří ke generaci umělců, kteří se museli jako čerství absolventi uměleckých vysokých škol definovat ve svém díle v době útlaku a následného „mravního neklidu“ normalizačních sedmdesátých let. Existenciální podstata tvorby Beránkovy generace je reflexí této bezútěšné skutečnosti, tehdy však zároveň představovala snahu udržovat vývojovou návaznost na dynamické umění šedesátých let, kterou se normalizační režim naopak snažil zcela přerušit.