Jaroslav Kučera – Jak jsem potkal lidi

Znamenají důvěrná setkání s lidmi, k nimž by jinak pravděpodobně nikdy nedošlo. Se světy, do nichž by jinak zřejmě nikdy nevstoupili. A situacemi, v nichž by se jinak téměř jistě nikdy neocitli. Neboť Jaroslav Kučera je jako magnetem přitahován právě k tomu, co je běžné životní zkušenosti skryto. K tomu, co je od běžného lidského osudu odkloněno. Jako by mu intuice či cit a zvídavost diagnostika napovídaly, co všechno formuje a do značné míry ochucuje a ovlivňuje náš život. A tak se na jeho snímcích setkáváme s prostitutkami, homosexuály a veksláky, s žebráky, zlodějíčky, bezdomovci a feťáky, s přistěhovalci a gastarbeitery, s pankáči a anarchisty, svéráznými obyvateli podsvětí, městských ulic a příhraničních oblastí. Jako málokomu je Kučerovi dán dar sbližovat se prakticky s kýmkoliv, vstupovat do jeho soukromí, získávat si jeho důvěru, ba sympatie. Takže není vnímán jako fotograf, ale jako kamarád. Nezneužívá toho, ale naopak lze z jeho fotografií vycítit jakési tiché souručenství se všemi těmito tak zvaně „lidmi na okraji“.