Jaroslav Král 1883–1942

Jaroslav Král patřil ke generaci Osmy a Skupiny výtvarných umělců v Praze, do roku 1911 studoval na UMPRUM a na AVU v Praze. Jeho dílo se však začalo výrazněji rozvíjet až po první světové válce v Brně. V meziválečném období byl významnou osobností brněnského kulturního života, spoluzakládal Klub výtvarných umělců Aleš (1919) a po roce 1922 patřil k jednomu z nejaktivnějších a nejvýraznějších malířů Skupiny výtvarných umělců v Brně. Kolem roku 1920 se Král stává představitelem sociálně laděných monumentálních obrazů, od poloviny dvacátých let sílí v jeho tvorbě novoklasicistní tendence, kdy se hlavním tématem obrazů stává žena. Tento námět u něj přetrvává až do posledního tvůrčího období přerušeného ve třicátých letech významnou epizodou lyrického kubismu. Kubistickou tvorbu Jaroslava Krále charakterizuje mnoho osobitých zátiší hraničících s abstrakcí. K výstavě vyjde obsáhlá monografie.