Jaroslav Alt: Posledních sedm slov / Drobná zranění

Jako malíř krajiny nezachycuje tu, kterou se pohybujeme a která se tak sama stává dynamickou, ale tu, která se k nám nehybně přiblíží – totiž už tu byla, ale my pojednou shledáme i sebe v ní. Maluje to, k čemu se musíme nějak postavit.

V případě přírody je to uvědomění si nejzákladnějších podmínek našeho života, toho, bez čeho bychom tu nebyli. Maluje bolest, smrt, prázdnotu, naději, strach, sdílení či očekávání uložené v podstatě lidské existence.