Jaromír Funke / fotografie

Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a
k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie[1].
Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem
modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V
roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil
Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě
fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky.Fotografické dění své
doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou,
organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností.
Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou,
nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na
objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu
sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval
nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám,
tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře. Protože
jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval
tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního
stylu (funkcionalismu) našich největších českých architektů: Bohuslava
Fuchse (Masarykův studentský domov), Jaromíra Krejcara (sanatorium
Machnáč v Trenčianských Teplicích a Jaroslava Fragnera (elektrárna Kolín). Zemřel několik měsíců před koncem druhé
světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušena dodávka elektřiny do nemocnice, ve
které jej právě operovali.