Jana Gemrota: STARDUST

Rozvádějí souběžné, dlouhodobé představy, týkající se otázky po stavu člověka v soudobém světě, z nějž se sám vyloučil a sotva v něm může zpětně zaujmout bývalé místo. Gemrota přitahují krajní, vzájemně se doplňující polohy: jednak ztráta sebe sama, jednak pohyb v beztížném prostoru. Obě spolu vnitřně korespondují. Z jejich střetu vyrůstá energie propojující tělesné a psychické stavy a odlehlá historická období. Astronauti, uzavření ve skafandrech, helmách a rukavicích, vstupující jako prví do neznáma, kde před nimi dosud nikdo nebyl, se setkávají se zlomky soch od antiky po klasicismus. Pozůstatky evropské kultury plují ve volném vesmírném prostoru, krouží bezcílně kolem země, vymaňují se z dosahu gravitace.