Jan Vičar: Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká

Jeho nejexkluzivnější metodou se stal linoryt, který je pro jeho monumentální tisky nejpřiléhavější technikou díky dostupnému materiálu, téměř neomezenému formátu a poměrně snadnému zpracování. Náměty jsou různorodé a často nás jeho inspirace zaskočí neortodoxním a spontánním vnímáním skutečnosti. Příběhový koncept, který vystavuje v Colloredo-Mansfeldském paláci, odráží jeho vlastní zážitky z období, kdy pracoval jako pečovatel v německé Kostnici. Agresivita a intolerance jeho klienta – bývalého SS policisty a jeho dcery – jsou leitmotivem tohoto vyprávění. Jan Vičar pátrá v dětství pana Josefa K. a hledá možné příčiny jeho morální devastace. Cyklus je doplněn zápisky z vlastního deníku, který si Jan Vičar během své práce vedl. V nich obsažená autentická zpověď Josefa K., který vzpomíná na „staré dobré časy", ještě podtrhuje drsnou a pohnutou atmosféru, s kterou se musel autor vyrovnávat v kontaktu s neobvyklým pacientem.