Jan Svoboda. Nutné a dostačující

Čeho si divák všimne okamžitě je pestrý mix obrazů, malíř přelétává z tématu na téma a často mění barevnost a styl. Přesto lze vypozorovat, že malířův zájem se v posledních letech soustředí na několik cyklů, ke kterým se pravidelně vrací, jako by ještě nebyl úplně spokojen s řešením svého úkolu. Jedním z těchto témat je písmo, které malíř používá jako rytmický prvek v povětšinou klidných nebarevných plochách. Malířovo oblíbené (a vymyšlené) písmo s náladou barokního skriptu evokuje spíše pohyb než obsah a divák přitažený pomalým a meditativním rytmem vlastně ani netouží dozvědět se, co se pod nesrozumitelnými znaky skrývá. A když už Jan Svoboda napíše na obraz nápis, tak to není sdělení či výkřik, ale spíš údiv nad tím, jak je to slovo krásné.