JAN ŠPLÍCHAL / PAŘÍŽSKÉ IMPRESE II.

Cyklus Pařížské imprese vznikl v roce 2010 po třetí návštěvě Paříže. Snový obraz města se vztyčeným prstem Eiffelovky. Do nekonečna horizontu ubíhající střechy s komíny a ateliérovými okny a zlatavý kotouč slunce pohlcující kopuli chrámu Invalidovny. Hemžící se masy turistů na kopci Montmartru, milenci, hudebníci, kejklíři a malíři všech rangů. Znehybněná pantomimická scenérie pouličních šašků, čerpající inspiraci z kamenných tváří Panen na soklech chrámů. Změť Rodinových mužných bronzových těl v konfrontaci s Afroditinou průsvitnou draperií. Opuštěný Brancussiho ateliér plný úcty k přírodním pratvarům a barvám. Rodinův Polibek připomínající lidem klopit oči a vnímat lidský rozměr - a Koupel, pocta mladému tělu, anebo mramoru? Malé spočinutí u Renoira si vynutí úsměvnou rozpravu. Pařížská ulice je plná neklidu, odvar praporu revoluce karikuje historii. Naštěstí je tu dost místa pro šarm, žert a nadsázku, které propůjčují městu image. Stačí odbočit pár kroků ze slunné ulice a už se topíme v tajemném přítmí chrámu múz. Picassova holubice ještě vzlétá a červená není barvou revoluce. A stále tajemná Mona Lisa Leonarda da Vinciho, ukrytá pod skleněnou pyramidou láká miliony návštěvníků k dobrodružné pouti labyrintem největšího stánku umění na světě… Au revoire, Paris Jan Šplíchal