Jan Blažej Santini Aichel. Geometrie posvátného prostoru

Jeho stavby jsou natolik přesné, že známe-li kompoziční síť, můžeme od jedné stavby k libovolné další počítat se stejnou lehkostí, s jakou se třeba procházíme parkem. Z tohoto pohledu se stavby jeví spíše jako skořepiny těsně obepínající geometrické rovnice. To jim propůjčuje zcela unikátní proporční rytmus, který z nich podvědomě vnímáme a který považujeme za harmonický. Co je na tvorbě Jana Blažeje Santiniho geniální, není ale ve skutečnosti vlastně vůbec vidět. Soubor vybraných staveb tvoří díky užití téže kompoziční sítě a jednotkové míry jedinečný a nedělitelný celek, proporčně a rozměrově sladěný se Svatovítským chrámem. Z rozměrů jedné stavby lze geometrickou cestou odvodit míry a proporce stavby následující. Tato výstava vysvětluje geometrii kompoziční sítě společné půdorysným návrhům hlavních děl českého architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Celá řada indicií ale poukazuje k tomu, že jím používaná kompoziční síť je tradiční a povědomí o ní v naší zemi sahá až do raného středověku.