Jakub Tomáš: Hanka a Linda

Jakub Tomáš (* 1982), nedávný absolvent pražské AVU, se od své diplomové práce (2011-12) pravidelně objevuje
na české umělecké scéně jako výrazný malíř schopný aktualizovat svébytným způsobem obraz pro současnost.
Pro autora je typické svobodné, nikoliv však samoúčelné nakládání s malířskými výrazovými prostředky,
smysl pro nové formátování obrazu v závislosti na proměně lidského vědomí, osvojení si malířské iluze, kterou
lze přetvářením demaskovat a rozvinout tak celou řadu otázek přesahujících úzké vymezení jedné umělecké
disciplíny - malby. První radikální krok v reformování obrazu souvisel u Jakuba Tomáše se zrušením jeho kvadratury,
když ostré úhly formátu nahradil zaoblením. Druhým radikálním krokem bylo otevření problematiky
obrazové iluze jako procesu demaskování čistě malířského efektu, třetím pak byla evokace různě datované
malířské ikonografie jako zkoumaného historického „balastu“, který je třeba apropriací, obnažením a přetvořením
nově aktualizovat. Dějiny umění se tak autorovi staly vstupem do ztuhlých historických modelů, ke kterým
je třeba si najít nový, živý vztah, což se často neobejde bez drastického „přepracování“ a re-kontextualizace
vybraných předloh. Tento „smysl pro tvůrčí destrukci“ je charakteristickým rysem malíře negujícího „reprodukovatelnost
světa“ a přemýšlejícího o manipulacích a mystifikacích, které se za společenskou distribucí různých
forem reprodukcí dovedně skrývají.