Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne

Autorstvo přistupuje k ptactvu jako ke klíčovému fenoménu, který odráží naši vzájemnou propojenost s přírodou a hledá nové možnosti, jak naslouchat, vnímat a vztahovat se k našemu okolí. Stěžejním bodem této výstavy je spojení umění, vědy a filozofie prostřednictvím inspirace tvorbou české umělkyně Olgy Karlíkové, která už od šedesátých let detailně zkoumala zvuky a pohyby přírodního světa. Sama Karlíková, známá nejen svými kresbami inspirovanými zpěvem ptáků, zachycovala zvukové stopy přírody způsobem podobným seismografickým záznamům, kde prostor a čas nejsou abstraktními kategoriemi, ale hmatatelnými a nekonečnými dimenzemi meditací a časovostí přírody. Název výstavy zase odkazuje na verše od básnířky Emily Dickinson, která ptactvo vnímala nejen jako tvory představující svobodu, ale také jako efemérní druhy.