Hra. Hra? Hra! / Luba Bakičová & Barbora Štefánková

V pojetí Luby Bakičové není „hra“ ničím jiným než synonymem kreativity a symbolem invazí do systematické experimentace s materií skla. Jde nejen o technologické, ale i o vizuální experimenty s charakteristickými vlastnostmi, jakými jsou tvrdost, křehkost, transparence… Bakičová „umí“ viskozitu skla v horkém stavu jakoby zastavit, přesto její artefakt po vychlazení – tedy v tuhém stavu – vazký až rosolovitý dojem stále vzbuzuje. Jindy autorka sklo komponuje i s prvky žáruvzdorné hmoty – které se říká trochu nepřesně žárobeton. Zapojením betonu do estetiky vyznění tvaru se zabývala kdysi již brutalistní architektura, občas byl beton zapojován do prezentace, kdy se do něj vkládaly prvky skla a beton nahrazoval stěnu nebo nosnou strukturu… Dosud se neobjevilo nic v podobě, jak k těmto spojením přistupuje Luba Bakičová. Oba materiály jsou logicky v kompozici prolnuté, dochází v nich často ke kontrastu nespojitelného: tvrdost staví proti měkkosti, pevnost formy kombinuje s „marmeládovostí“ tekoucí skloviny, vytváří sklo se zdáním sulcu, pružné želatiny, nebo dokonce plastu. Tyto vizuální provokace najdeme třeba v kontrastu exaktního geometrizujícího těla plastiky, která v úpatí přechází do roztékající se skloviny. Stále to sice vypadá jako měkká součást objektu, ale protože je v určitém momentě v peci tato „degradace“ mistrovsky zastavena a vychlazena, jedná se pouze o optickou šalbu. I to je hra. Jindy Bakičové objekt vypadá jako kus měkkého želé, které jako by se buď vysmeklo z tlaku proti sobě působících dvou hranolů, anebo prostě v podobě „blobu“ či hranolu z „barevného agaru“ přetéká přes hranu své podložky, případně obtéká cestou ještě kus žárobetonového prvku. V současnosti se tavením zabývají stovky mladých sklářů ve světě, přesto to byla „jiná“ díla Luby Bakičové, která byla vybrána do úzkého finále prestižní světové soutěže Young Glass 2017 v dánském Ebeltoftu a vystavována v nejznámějších sklářských centrech Evropy.