HANS-JÖRG GLATTFELDER

Užitými výtvarnými prostředky se hlásí k zásadám konstruktivismu, souběžně však hledá vlastní, zcela specifický přístup, který vychází ze studia prostorového uspořádání a jeho vyjádření v ploše obrazu či nástěnného reliéfu. Do svého bádání zahrnuje i vědecké poznatky z jiných oblastí lidské činnosti, např. psychologie, neuropsychologie, kybernetiky, matematiky, sociálních věd, architektury… Vzniká tak multidisciplinární dialog mezi vědou a volným uměním. Instalace v Galerii Závodný je koncipována přímo na míru výstavního prostoru kurátorem výstavy, panem Hansem-Peterem Riesem, kterého spojuje s autorem dlouholeté přátelství i práce na odborných textech a rešerších. Po krátkém studiu na Akademii výtvarného umění v Římě se Hans-Jörg Glattfelder usadil ve Florencii /1963 – 69/. Díla tohoto počátečního období byla typická hledáním spojitostí mezi přísnou linií curyšského konstruktivismu, systémem raně renesanční italské architektury, kde základním řídícím prvkem je přímka, i vlivy současné architektury, kterou reprezentoval např. Milorad Pantovič. Ten ve 30. letech 20. století spolupracoval s Le Corbusierem v Paříži. Ke známým sériím patří např. cyklus Anamorphosys či Pantovičovy reliéfy. V 70. letech se H. J. Glattfelder přestěhoval do Milána. Kontakty s M. Balloccem, A. Calderarou, G. Colombem a L. Veronesim byly přínosné při utvrzování vlastní cesty, která využívala možnosti intelektuálního zkoumání jevů i industriální výroby /série reliéfů Pyramid/ a podněcovala autora ve studiu geometrie a prostorové prezentace. Nově nabyté poznatky autor od roku 1977 využívá v pracích, které nazývá neeuklidovské metafory.