Grafický design

1.
Konceptuální umění neexistuje. Dominantní pozice toho, co nazýváme myšlenka, nad tím, co nazýváme formou, je umělá a neudržitelná. Formálnost je všeprostupující. Forma může být jedině konceptuální. Všechno umění je grafický design. Všechno je design. Estetika je jedinou možnou etikou.

2.
Tato výstava nechce prezentovat publiku umění, které představuje věci, ani věci, které vypadají jako umění, ale spíše objekty, které jsou zároveň designem i uměním, nebo ještě lépe cokoliv, co z kategorie designu a umění zcela vypadává. Práce zastoupené na této výstavě často používají postupy typické pro grafický design a produktovou komunikaci. Soustředí se na centrální objekt, věc, pojímanou jako komponovanou fotografii, a to i v případech, kdy je výsledkem socha, instalace nebo performance.

Vystavená díla často vyvolávají nejistotu, co se týče jejich účelu, definice i samotné formy. Je to poté právě proto, že nerespektují kategorie krásného a užitého umění. Propagační estetika a forma užitého umění zde nejsou přivlastňovány proto, aby nakonec podtrhly rozdíl mezi uměleckým předmětem a průmyslovým produktem jako je tomu v případě ready-made nebo Pop Artu. Nejde ani o to tvořit díla postupy a materiály pro průmyslové výrobky typickými jako tomu bylo v případě Amerického minimalismu. Umělci se však ani nesnaží vyvíjet design, který by měl sloužit jako prototyp sériové výroby či byl experimentálním vyjádřením se k historii a teorii designu. Jen zkrátka rozšířili pole současného umění za další z jeho limitů - auru konceptuálního umění, kterou poskytuje kontext galerie. Díla samotná tedy nic nehrají, jsou zcela designem i zcela uměním, neboť obojí je jedno.

3.
Stejně jako zkušenost, kterou máme s těmito díly, i jejich samotná existence staví na tom, že dnešní realita sestává z obrazů, nebo spíše z věcí, konstelací a procesů, které jsme kdysi obrazy nazývali. Jsme natolik zvyklí na orámování fotografií, studiové přeexponované kompozice, efekty programu Photoshop nebo rychlý rytmus střihu pohyblivého obrazu, že i naši vlastní realitu jako obraz vnímáme. Kanadský producent a režisér Terence McKenna v roce 1989 odpověděl na otázku "Budeme v budoucnosti jako jsme ve filmech?" krátkou větou "My jsme filmy." Jakákoliv forma se stala žánrem - něčím, co vyjadřuje význam vzhledem a prostřednictvím následování nebo porušování těch formálních pravidel, kteří my - dnes již všichni sofistikovaní diváci - známe a jen jejichž prostřednictvím svět pozorujeme.

4.
Díla jsou vystavena jako komponované digitální obrazy a tak by také měla být vnímána.

Michal Novotný