František Tkadlík (1786–1840)

představí v reprezentativním průřezu jeho obrazové i kresebné dílo, a to od portrétní tvorby k historickým plátnům a náboženské malbě. Tkadlík náležel k nejvýznamnějším představitelům pozdní etapy českého klasicismu a nazarenismu a jeho dílo tvořící zásadní část akademické malby raného 19. století u nás bylo důležitým východiskem pro vývoj výtvarného umění v době národního obrození.
Tkadlík po více než desetiletém studiu u Josefa Berglera na pražské Akademii pokračoval ve svém uměleckém vzdělávání ve Vídni, za finanční podpory Jana Rudolfa hraběte Černína. Roku 1825 odešel jako císařský stipendista do Říma, kde prožil sedm let. Zdejší umělecké prostředí sugestivně zapůsobilo na jeho výtvarný názor, ale zároveň ho utvrdilo v jeho vlastní umělecké cestě a individuálním náhledu na náboženskou malbu i historická témata, vytvářená se zřetelem na dobové vlastenectví. Roku 1836 se stal prvním českým ředitelem pražské Akademie a jeho pedagogická činnost i umělecká tvorba ovlivnily řadu začínajících umělců, zejména mladého Josefa Mánesa.
Výstava představí Tkadlíkovy práce ze všech etap jeho tvůrčí činnosti; ranou pražskou tvorbu zastoupí mj. vynikající portréty z měšťanských a šlechtických kruhů v kresbě i oleji, z vídeňského období budou představeny práce náboženského charakteru, větší díla římského období ukáží Tkadlíka jako vynikajícího reprezentanta pozdně klasicistní malby a závěrečnou etapu jeho tvorby, kdy působil jako ředitel pražské Akademie, představí soubor významných historických i náboženských obrazů a portrétů.
Zásadní a pro Tkadlíkovu tvorbu nenahraditelný konvolut obrazů a kreseb bude pro výstavu zapůjčen z Národní galerie v Praze, dílčí práce poskytnou další umělecké instituce a soukromé sbírky.
Výstavu bude doprovázet nová monografie Františka Tkadlíka, která se opírá o výsledky čtyřletého projektu GA ČR zpracovávaného v Národní galerii v Praze v letech 2013–2016.