František Štorm: Andělé slizu

Podle Platónova dialogu „Timaios“ je nejdokonalejším geometrickým tělesem sféra. Všude ve vesmíru můžeme nalézt kulovité objekty – hvězdy, planety, měsíce, černé díry… A také kluzké, slizuplné a vehementně mokvající organismy okupující kalné stojaté vody pohřbené pod chorobným závojem mlhy z jedových výparů. Ano, máme na mysli šlemovité bochnatky (Pectinatella magnifica) anektující rybníky v místě Štormova bydliště, jež se staly umělcovými mazlavými múzami a napuchlými průvodci infernem formátu Dantova Vergilia. Podobnost s našeptávajícími zelenými vílami zjevujícími se po bezuzdné konzumaci absintu rovněž není čistě náhodná. Bochnatky coby nevyčerpatelný zdroj Štormovy inspirace skutečně jako by přicházely z noumenálních sfér a transcendentních rovin, aby nám přinesly nové evangelium pravé podstaty věcí „an sich“, kde krása znamená něco jiného, než je očekávatelné a obvyklé. „Ohavnost není překážkou, nýbrž cílem,” jak prohlásil vystavující umělec.