František Ronovský dnes

Z dnešního pohledu je stále zřejmější, jak originálním způsobem se František Ronovský zapsal do dějin světové figurální malby. Právě ta se od sklonku padesátých let začala prosazovat na horizontu světových aktualit. Patří přitom ke cti Františka Ronovského, že dovedl využít vlny světové abstrakce a její podněty plně uplatnit v metodice své figurální malby. Jeho abstraktní a poloabstraktní obrazy z počátku šedesátých let propůjčily jeho následným figuracím emotivní hloubku, předznamenanou právě melancholickým lyrismem hutných plástů jeho poloabstraktních struktur. Ať již máme k obrazům z let 1962-63 jakýkoliv vztah - a najdeme mezi nimi i plně přesvědčivá díla, je skutečností, že jejich podněty budou provázet malířovu tvorbu natrvalo. Projeví se to zejména v konstrukci prostoru, který by se bez vlivu abstrakce neodpoutal z optické reality; působením abstrakce obraz směřoval do sféry existenciální alegorie.