František Kobliha / Básně noci

Celý konvolut prací na papíře galerie získala v roce 1991 poté, co na jaře 1990 uspořádala velkou Koblihovu výstavu. Čítá na 78 grafik, kreseb a publikací z celé šíře autorova tvůrčího období. Název výstavy není zcela nahodilý, neboť odkazuje jednak k autorově silné inspirační vazbě k české poezii konce 19. století a první třetiny minulého století (Karla Hlaváčka, Otokara Březiny, Vítězslava Nezvala aj.) a jednak ke Koblihově zvláštní vášni pro symbol noci. Právě o noci se František Kobliha domníval, že „soustřeďuje a podporuje vyvolání všeho, co by jinak zůstalo utajeno a neznámo“.

Tento pražský rodák se vedle Jana Zrzavého, Jana Konůpka a Josefa Váchala řadí k nejvýznamnějším představitelům druhé generace českých výtvarných symbolistů. Byl absolventem UMPRUM (1896–1899) a AVU v Praze (1901–1905, atelier F. Ženíška), v grafice autodidakt. Spolupracoval s časopisem Zlatá Praha, později s Moderní revue Arnošta Procházky, byl členem a záhy i předsedou uměleckého sdružení Sursum (1910–1912).

Nejvíce se věnoval volné grafice, knižním ilustracím a exlibris, v nichž uplatňoval vlastní nezaměnitelný styl, typický snovými, melancholickými a kosmickými vizemi. V raných pracích navíc poutavě spojoval symbolistní obsah a dekadentní ráz se secesním tvaroslovím. Své práce, prováděné pečlivě do nejmenších detailů, vytvářel převážně v technice dřevorytu, leptu a litografie.