František Chmelař – Malíř, který psal básně

František Chmelař, akademický malíř, grafik, medailér a vysokoškolský pedagog se narodil 30. prosince 1921 v Liptále. Již od útlého mládí můžeme v jeho drobných básnických dílech pozorovat touhu po zachycení křehkých niterných pocitů. Počátky jeho výtvarné tvorby však spadají až do konce 30. let, kdy nastoupil do malířského oddělení nově založené Školy umění ve Zlíně.
Ve Škole umění se František Chmelař mimo jiné zaměřoval na dekorativní malbu, malbu na skle, mozaiku, grafické techniky, výstavnictví a scénickou kompozici. Díky Richardu Wiesnerovi a Rudolfu Gajdošovi měl možnost hlouběji proniknout do studia figury, Vladimír Hroch a Karel Hofman jej pak seznámil s principy krajinomalby. Ve volném čase se spolužáky soukromě studoval dílo Michelangela Buonarrotiho, „barbara čistého srdce“ Matthiase Grünewalda a práce holandských mistrů Pietra Brueghela a Hieronyma Bosche. Výčet aktivit a inspiračních zdrojů jakoby předznamenával jeho budoucí profesionální tvorbu, v níž se věnoval jak monumentálním zakázkám, mnohdy souvisejících s architekturou, tak i drobným, intimně cítěným portrétům a krajinným kompozicím.
Po skončení úvodní čtyřleté tzv. Uměleckoprůmyslové školy pokračoval ve speciálce Rudolfa Gajdoše, v níž po boku Václava Chada, Vojtěcha Štolfy a Jana Blažka, navrhoval motivy vitrážových oken pro baťovské internáty s náměty jako Strojaři, Chemici a Lidé po práci. Na podzim roku 1944 po bombardování Zlína, kdy byla Škola umění prakticky v rozkladu, se František Chmelař stal členem odbojové organizace Pro Vlast, která působila na Valašsku. Díky tomu byl v té době s Václavem Chadem v užším kontaktu a podílel se na protifašistické činnosti, například tvorbě ilegálního tisku Naše Pravda, až do Chadovy tragické smrti v únoru 1945.