Folklore Is Not Dead

Lidovou kulturu a folklór chápeme dnes jako své ryze autonomní národní dědictví. Jeho smysl byl však po léta ohýbán dle aktuálního (zejména politického) směřování. Prvotní okouzlení národních buditelů a romantických umělců je již dávno pryč. Zbyla nám pachuť nucených lidových veselic v zájmu národních ideologií... Náš návrat k tradici je pozvolný, znovuobjevování jejich smyslu je často pokřiveno vrozeným odporem k umělému živému konfliktu i odrazem přirozeného konfliktu tradice a modernity, lidovosti a umění. Dnes se folklór často jeví jako exotická marketingová strategie pro obchodní partnery z cizích zemí, bývá parodován, zesměšňován a zneužíván. Na druhou stranu začínáme tradiční lidovou kulturu v dnešní ukvapené době opět vnímat jako znovu nalezený domov, pramen poznání své vlastní identity.