Ferdinand Bučina / Vzpomínka na Javorník

Ať Bučina tvořil v různých politických režimech, v centrech i v zapadlých vsích, prodával své fotky do meziválečných periodik nebo fotil pro socialistické výpravné obrazové publikace, na většině fotografií tu lidé vytvářeli pevnou lidskou komunitu a intenzivně participovali s okolním živoucím světem.
Zatímco práce Bučinových vzorů a vrstevníků zaměřených na folklór a vlastivědu (Plicka, Martinček nebo Lukas) nacházíme na výstavách, Bučina má místo v regálech antikvariátů. Bučinův archiv totiž obsahuje tisice negativů a kontaktních printů, moře denikových záznamů, ale jen málo autorských zvětšenin. Bučina navíc za svého života individuálně vystavoval jedenkrát a poslední skupinové výstavy se zúčastnil v roce 1959. Jeho galerií byly desetitisíce metrů potištěných ploch papíru knih a časopisů. Například polské poválečné magazíny s Bučinovými obálkami běžně překonávaly milion výtisků a jeho kolorované fotografie doplňovaly mozaiku tehdejšího středoevropského vizuálního mainstreamu.