Ester Knapová – Zimní jablka

Obrazy Ester Knapové šíří na první pohled jakousi snovou náladu. Vtahují nás do různě odlehlých časů a předkládají nám povědomé situace, které ledacos připomínají. Autorka nám otevírá polozapomenutý svět své vlastní minulosti, která ale není striktně pouze jejím světem. Spíše je nalezenou formou sdílení a probouzí diváka z pasivity. Nutí nás rozpomínat se na věci a momenty, které byly nějakým způsobem důležité pro současnost, i když se to „tehdy“ ani nezdálo. Síť mimovolných postřehů, banálních předmětů, zákoutí, skrýší, síť opuštěných míst, v nichž promlouvá morandiovské ticho, to je tam, kam se Ester Knapová vrací, aby si vybavila dávno zastřené souvislosti. Ty souvislosti, které vrhají jiné světlo na prožitý čas, a které magicky proměňují zdánlivě nepodstatné na právě to, co se náhle pohledem dneška jeví jako klíčové a zásadní. Je to objevování čehosi ztraceného, co ale přinejmenším existuje v paměti a vzpomínkách, a co je tedy určitými cestami dostupné.