Elžbieta Grosseová, „Transformace“

Monumentální formy hrubých struktur, experiment, konstrukční ekvilibristika, střídmá, až zemitá barevnost, použití hlíny jako média, témata, která se dotýkají niterných záležitostí, křehkosti života a pozemského bytí, stejně tak jako přírodních sil, jež dokáží tvořit i ničit – tvorba jako vlastní vyrovnávání se s těžkostmi, ale i jako nutnost, která dokáže transformovat negaci v pozitivní energii. Ve zmíněných principech a charakteristikách díla Elžbiety Grosseové lze zřetelně vystopovat touhu po objevení a znovunalézání řádu, obecných zákonitostí světa, ale také zákonitostí lidského bytí. Grosseová se nejraději inspiruje přírodou samotnou, ostatně komunikuje s ní přímo a intenzivně i díky zvolenému médiu.