10.10.2014 - 04.01.2015Výtvarné umění
Co vidíte, když se díváte do zrcadla? A čeho se bojíte, když od něj odvracíte tvář? Co slyšíte, když se svým tělem zůstanete sami? A co když opravdu zůstanete sami?
Kult mládí a krásy není dobový konstrukt “spadlý z nebe”, aby nás tu zničehonic tyranizoval svým všudypřítomným tlakem. Jeho existence (stará nejspíš jako lidstvo samo, neboť biologické podstaty) je mnohem delšího trvání než všechna nová média, jimiž útočí. Ovšem co se liší, je míra prostředků, které má tento kult v momentálně k dispozici. Ta je s jakoukoliv uplynulou dobou nesouměřitelná. Ideál je vždy svým způsobem formou virtuální reality, k níž se společnost vztahuje. Projektuje do ní své představy o dokonalosti a tímto bičem, upleteným ve stylu přání otcem myšlenky, se pak ráda bičuje. “Ve zdravém těle zdravý duch”…to už tady párkrát bylo. Nyní jsou však používány k vizualizaci a šíření tohoto spásonosného ideálu opravdu velmi přesvědčivé nástroje. Natolik přesvědčivé, že člověk v podstatě ani nemůže pochybovat o možnostech jeho dosažení. Natož pak o správnosti těchto snah, že? Protože na tom se přece všichni vesměs shodneme, že krása je příjemnější než ošklivost, nebo ne? Pilulka sem, krém tam, tu přistřihnout, přiříznout, přišít. Přeprogramovat. Kolektivní iluze této možnosti vytváří celospolečenský tlak na vůli ke kráse. A kdo nejde s námi, toho vyhoďme z kola ven, ten je úspěchu a lásky nehoden. A co vy, už jste mladí a krásní?