Domácí umění

V případě občanského sdružení Domácí umění a jeho zakladatele Pabla de Saxe však nejde o žádnou nekritickou formu ostalgie, nostalgického stesku po poetice normalizačních večerů, ale o jistou formu uměleckého happeningu. Existence mystifikačního muzea kuriozit však není žádným rozverným žertem, ale do jisté míry formou konstruktivní kritiky minulého režimu a uniformního prototypu člena socialistické společnosti. Paradoxně tak majitelé sbírky v domácím umění spatřují to, co v kolektivní společnosti chybělo nejvíce – vyjádření tvořivé umělecké individuality obyčejného člověka: „Sběrem, dokumentací a prezentací naší sbírky chceme přispět k poznání nedostatečně zmapovaného území výtvarné činnosti i vkusu prostého člověka a zachytit tak zbytky toho, co donedávna vytvářely ruce mužů a žen, a co bylo z různých důvodů taktně přecházeno, přehlíženo, zamlčováno nebo zatracováno. Co ale existovalo a formovalo i deformovalo další generace. Představa o výtvarné kultuře doby by bez informací o těchto svébytných předmětech byla neúplná. Cílem prezentace předmětů na našich výstavách není pranýřovat nebo zesměšňovat amatérskou tvorbu uplynulé doby, spíše chceme vyzdvihnout její ryzí projevy. Estetická úroveň předmětů závisí i na osobní kultuře tvůrců a výrobců bez rozdílu sféry působení, neboť všichni přispívali svým podílem k celku výtvarné kultury své doby.“