Difficult Ceremony

dává nahlédnout do oblasti konceptuálních přesahů a autonomních přístupů v kresbě a malbě v Československu v nepříznivé době normalizace a v době těsně následující. Autoři tvořili často v rámci skupin i neoficiálních sdružení, mnohdy na protest proti tehdejšímu režimu (Klub konkrétistů, Měkkohlaví, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Starý psi, Tvrdohlaví, okruh kolem Galerie Behémót atd.). Oproti oficiálně uznávanému umění a jeho zavedeným úzům tedy tehdy vznikala i celá řada experimentálních a novátorských přístupů. Linie vystavených děl se tak vine od umělců, kteří zkoumali prostor, tvar, prázdnotu, čas, zaznamenávali své vlastní akce, pohyb či zvuk, zkoumali nehmotné energie, jako je světlo, magnetismus, oheň, nebo se snažili o zcela jiné výrazové prostředky. Konceptuální tendence, které pronikaly do klasické malby a kresby, často ubíraly na estetizaci díla, mnohem důležitější byla podstata zamýšleného sdělení – hledání nové cesty, svobodného vyjádření, autorova vlastního obřadu.