Deset moří

Na prvním místě pro nás stojí přirozené vizuální vlastnosti, rysy a kvalita objektu, která není vždy zřejmá. Zdánlivě spolu nesouvisející motivy se postupně setkávají v obrazovém dialogu snad podávající hlubší osobní výpověď, dotvořenou instalací v daném výstavním prostoru. Zajímá nás rytmus, linie, prostor, plocha a univerzální tvary. Chceme prozkoumávat efemérní substance fotografického obrazu a jeho závislosti na čase. Používáme také optické vady, které mají diváka upozornit na nemožnost povrchního čtení obrazů. Fotografie a nová média jakožto nejmladší disciplíny deskripce světa jsou v neustálé evoluci, která postupuje rychlostí světla. Výtvarné umění jako takové, zdá se býti ideálním prostředkem k redefinování vlastností a kvality toho, co za realitu považujeme a jaký zkušenostní postoj k realitě a sami k sobě zaujímáme. Pro vizuální přenos velkých významů je však třeba věnovat mnohem více energie filosofii a naukám o člověku než pouze technologiím.