David Tureček / Klášterní zahrada 2024

David Tureček se ve svých sochařských pracích invenčně pohybuje v prostoru vymezeném pomyslnou polaritou klasické figurální modelace a momentu náhodné, současně i zákonité, procesuality vycházející z vlastností použitého materiálu. Z hlediska významu jej zajímá zvědomování vrstev osobního psychického prostoru, reflexe raných pocitů fixovaných pamětí, transformace osobnosti v období dospívání. Obě roviny jsou zřetelně patrné v jeho přesvědčivé diplomové práci Obsah, funkce, tvar z roku 2020: „Přizpůsobivost, tvárnost a vzdor, vysvětlení a způsob chápání, vnitřní nutkání a snaha o jeho pochopení. Nejde mi o zvolení originálního tématu, ani jeho širší rozsah. Důležité je pro mě autentické propojení sebe samého s tématem a výraz zpracování.“ (DT, 2020). Silnou stránkou figurálních prací Davida Turečka je schopnost transformace studie dle živého modelu v sochu: „Myslím, že zde rozhoduje moment, kdy přestanete přistupovat k figuře jako ke studii, oprostíte se od přesného přenášení proporcí a chcete do figury dostat právě něco osobního.“ (DT, 2022). Obdobně důležité je jeho vědomé zacházení s výrazovými možnostmi fyzikálních zákonitostí pracovního postupu, s jejich vztahem směrem k popisnosti a estetizaci: „Jde o snahu nalézt vhodný balanc mezi přímostí použitého materiálu a energie, vycházející bez přílišných estetických nutkání objekt zkrášlovat či konkretizovat, a také o čistotu podstatu koncepce. Tedy vyhnout se přílišnému podmaňování vzhledu objektu,“ „jakási fyzikální kontrola, uměle vytvořené situace“ (DT, 2022). David Tureček pracuje především s betonem, neboť jde o výrazově neutrální materiál umožňující na sochách dále pracovat i po odlití.