Dana Sahánková: Stopy v popelu

Zatímco se ve starších pracích zaměřovala na pokusy o sebereflexi, nejprve v rovině osobního sebezpytného prožívání, později v kontextu introspektivních a výrazově dekonstruovaných rodinných rámců, tj. ve vztahových vazbách nukleárního okruhu (základní rodina), který formuje lidskou bytost od nejranějšího dětství, postupně se její dílo proměňovalo ve směru emancipačním, odstředivém od prostředí domova a rodiny směrem k obecnější metaforice, k používání symbolů a k procesu depersonalisované mytizace určitých silných prožitků a zkušeností. Právě pro ně autorka hledala a stále hledá příslušné formosloví, které by bylo kompatibilní se silnými emocemi v jejich medializaci prostřednictvím kresby.