Dan Nguyen: Sedimenty

Plnohodnotná plocha vzniká syntézou několika různých materiálů a technik jsoucích ve vzájemné symbióze a toleranci. Ta spočívá v solidárním gestu redukce již vytvořeného prořezáváním, trháním, překrýváním. Při tom všem je důležitá změna, práce s časem jako zdrojem nového pohledu na již usazený obraz a jeho následná další transformace. Díla připomínají asambláže, koláže, patchworky. Objevují se v nich souvislé strojopisné texty, někdy jen písmena, písmo nečitelné, kresba i grafika (linoryty, monotypy), vše sešité v jeden funkční celek. Dan si jako samouk vypěstoval intuitivní styl práce, ve kterém se vše ovlivňuje, a nic nevzniká dvakrát. Každý spontánně nalezený materiál je nová příležitost k objevení dalšího přístupu v tvorbě. Díky používání přírodnin jako jsou květy a listy se výsledná podoba díla kontinuálně mění a někdy dokonce zcela zaniká. Vědomá práce s pomíjivostí a zánikem pokorně upomíná, že má smysl se neustále snažit žít dobře a lépe vzdor “konci všech věcí opíti se a přijíti ve psí” (Rabíndranáth Thákur: „Neboť vím, že konec všech věcí jest opíti se a přijíti ve psí.“. In: Egon Bondy: Ožralá Praha).