Chléb náš vezdejší | výstava

Na české výtvarné scéně se v posledním roce intenzivně mluví o potřebě revize podmínek a hodnocení práce umělců a kulturních pracovníků. Do popředí této diskuze o statusu umělce se dostává samotná potřeba označit umění za práci. Ovšem akceptovat umění jako druh pracovního výkonu bude pro část společnosti vždy nepřípustné. Důvodem k tomu je povaha umění jako neutilitární, a do jisté míry časově nelimitované a neměřitelné činnosti, kterou společnost jako celek po umělcích nevyžaduje a z velké části si i myslí, že ji vůbec nepotřebuje. Umění tím získává na své svobodě a nezávislosti, ovšem často draze vykoupené existenční nejistotou umělců a umělkyň. Téma výstavy Chléb náš vezdejší se zabývá tím, jaká je role umělecky tvořících lidí ve společnosti a čím se umělci vlastně živí. Jinými slovy, co může být každodenním chlebem umělců a jaké jsou vnitřní paradoxy umění nahlíženého optikou pojmu práce.