BYLO – NE – BYLO

Výraz bylo nebylo představuje tradiční úvod do ústně předávaných příběhů v mnoha kulturách, včetně té české. Má kořeny v dávnověku a už tehdy se používal k otevírání vyprávění nejrůznějšího druhu, přičemž připravoval posluchače na přechod do světa fantazie. Vzájemně se vyvracející zkratka zosobňuje paradox, postavený na znejistění a ambivalenci, protože logicky vzato odráží fakt, že něco může být pravdivé i nepravdivé, respektive skutečné i neskutečné zároveň. Tím ve druhém plánu naznačuje, že příběh, ačkoli je třeba zasazen do vyfabulovaných kulis, může být založen na reálných událostech, prožitcích, modelech chování nebo pravdách, které zůstaly postupem času nebo vlivem okolností pozapomenuté, zkreslené a tím pádem ne úplně čitelné. Přestože jsou tedy jednotlivé prvky přetransformovány tak, že vytvářejí fantastický příběh, on sám stále nese stopy skutečnosti. Významová houpačka vtělená do slovního spojení bylo nebylo tak může sloužit jako svého druhu zaklínadlo, jako most mezi realitou a fantazií, mezi historickou pravdou nebo archetypem propsaným do každodennosti a metaforou obecného příběhu. A právě tato kvalita je také hlavním tématem výstavy. Pět vizuálních umělkyň mladé generace, každá svým osobitým způsobem skládá fragmenty příběhů na pomezí reality a fikce, které spíš napovídají než popisují, aby ve druhém plánu přiměly člověka přemýšlet a hledat hlubší smysl nejen v nich, ale i kolem sebe. Kurátorem projektu je Radek Wohlmuth.