BOŘEK ŠÍPEK - SENTENCED TO DEATH

Sókratés pokládaný za prvního velkého evropského filosofa, byl kameník. Řemeslu se asi příliš nevěnoval. Ostatně jeho žena mu to často a hlasitě vyčítala. Tak hlasitě, až se prokřičela do dějin. Jmenovala se Xantypa.

Sókratés se raději než v kamenické dílně pohyboval mezi lidmi ve své obci a hovořil s nimi. Vybíral si takové, kteří byli přesvědčeni o své moudrosti, aby je obratnými otázkami dovedl k poznání, že nejsou tak moudří, rozumní nebo vědoucí, jak si myslí. Někteří s vděčností zaznamenali, že je Sókratés přivedl do stavu, kdy se jim zdálo nemožné žít jako dosud. Jiní ho za možnost nahlédnout vlastní nedokonalost nenáviděli. Víme přesně, kterých bylo víc. Když byl Sókratés souzen za to, že kazí mládež tím, že ji navádí, aby se po jeho vzoru tázala starších, z pěti set jednoho soudce ho dvě stě osmdesát odsoudilo k smrti.

Je to strašný verdikt, ale zároveň je na místě zaznamenat, že dvě stě dvacet jedna jiných soudců bylo pro zproštění viny. Kolik by to asi bylo dneska? Máte pocit, že nějak zvlášť silně oceňujeme lidi, kteří se snaží přesvědčovat veřejné osoby, že jejich přesvědčení o vlastní významnosti, dokonalosti a všeznalosti může být mylné? V Aténách v čase pět století před Kristem měl jeden takový kritik podporu více než čtyřiceti procent veřejnosti. A ani to nestačilo zabránit, no, řekněme si to na rovinu, justiční vraždě.

Představte si ten proces se Sókratem jako jedno vydání late night show na červené pohovce. Pokud bude sledovanost nižší než čtyřicet procent, bude Jay Leno nebo jeho host popraven. A teď si přečtěte kousek z Platónova textu Obrana Sókratova, který zachytil, co obžalovaný, tedy hvězda této talk show, v programu říkal: Nezdá se mi ani spravedlivým prositi soudce a prosbami docházeti osvobození, nýbrž spravedlivé je poučovati ho a přesvědčovati. Vždyť soudce nesedí na soudě proto, aby dělal právo předmětem milosti, nýbrž aby je rozsuzoval.

Kolik z nás by na to vydrželo koukat až do konce?