BOHÁČOVÉ Umělecký čtyřlístek z Volyně

Maxmilián Boháč starší (1854–1928) byl městským řemeslníkem – „malířem dekoračním, písma a pokojů“, živil se tedy převážně malováním interiérů obytných domů i nejrůznějších sakrálních staveb, vývěsních štítů a reklam, běžným písmomalířstvím, tvorbou divadelních kulis, ale také malováním kostelních obrazů a vyhotovováním příležitostných kreseb pro maloměstskou potřebu. Již od útlého věku jej vábily a lákaly staré hrady a veškeré pradávné památky, nejdostupnějším byl pro něj blízký rožmberský hrad Helfenburk, jehož kamenné zdi se již od sklonku 70. let 19. století pravidelně objevovaly na jeho kresbách, systematicky se ale hradům začal věnovat až po smrti své manželky Josefy v roce 1919. V posledních dvou desetiletích Boháčova života vznikaly kromě hradů rovněž na jeho pracovním stole svérázné pohádky – cykly půvabných akvarelů doprovázejících autorský příběh v podobě veršovaných textů, občas s nutným moralistním podtónem. Boháč se ostatně dlouhodobě přidržoval rčení Adolfa Heyduka (1835–1923) – „malíř bez básní, zuby bez dásní.“