BIG LITTLE BIG HORN - Jakub Tomáš a Martin Skalický

24.01.2019 - 28.02.2019Výtvarné umění

Místo toho, aby bylo výtvarné umění prostě vizuálně krásné, neustále k něčemu odkazuje. Divákovi už na to dávno nestačí přirozená výbava kolektivním nevědomím, ani slovník symbolů.

Jednou jsou to obtíže migrace přes Středozemní moře, jindy konkrétní vědecký objev nebo i jiné umělecké dílo (nejlépe Malevič, Magritte, Manet, nebo Duchamp, ať to nevypadá tak abecedně), a pochopení třeba gotického malířství vyžaduje dokonce, probůh!, obeznámení s mnoha konkrétními příběhy a dějovými zápletkami, přičemž je ve finále tentýž hlavní hrdina jednou zobrazen jako mladý pasáček ovcí, podruhé jako přísný, zářící vladař na trůnu, a potřetí jako jemný, trpící, odevzdaný člověk, jeden z nás – podle společenskopolitické situace. Není divu, že divák už není sto to věčné zacyklené odkazování vnímat a místo nimrání v duši vyžaduje pohled na krásné tělo. Jenže ono to uměním nekončí! Nejdříve někdo pojmenoval horu Big Horn (Velký roh) a podle ní potom pojmenovali jinej kopec Little Big Horn. Nerozhodli se mu říkat Malý roh, ale Malý Velký roh. Zní to směšně, anebo jako Máchův oxymorón. Ale je to krásné vyjádření principu odkazů a citací, v nichž žijeme. Nejde pouze o imaginaci, když hledím na kopec a říkám si, že vypadá jako malý roh, ale zařazuji další informaci (intertextový odkaz), která říká, že jinde se nachází podobný, jen o něco větší kopec. V jednom pohledu je tak pohledů víc. Jedním kopcem vidím za kopec.

• Program - Nová galerie

• Archiv