Bedřich Dlouhý / Reminiscence

Nejinak tomu bude i v roce 2017, kdy ve foyer roudnické jízdárny představíme formou výstavy jednoho obrazu pozdní tvorbu významného malíře, spoluzakladatele volného uskupení studentů uměleckých vysokých škol Šmidrové, profesora Akademie výtvarných umění v Praze, Bedřicha Dlouhého (*1932). Stejně jako v programovém plánu skupiny, tak také v tvorbě Bedřicha Dlouhého spatřujeme prvky fantaskní poetiky, absurdní grotesky, ale i romanticky laděných parafrází, spojených s precizní, až veristickou malbou. Výrazné místo v autorově tvorbě zaujímají asambláže, často doplněné iluzivní malbou, kresbou či informelními strukturami, v nichž mohl být naplno využit potenciál šmidrovské estetiky divnosti. Právě díky osobitému daru nahlížet do světa fantazie a zejména mistrovskému ovládnutí techniky malby se však Bedřich Dlouhý v mnohém přibližuje klasické malbě barokních umělců. Tento příznačný obrat k citacím, parafrázím a reminiscencím děl starých mistrů rozvíjený autorem od osmdesátých let minulého století je jasně patrný i na představeném díle s příznačným názvem Reminiscence (2006). Malíř se zde v šerosvitném autoportrétu zachytil skrytý za srostlicí bizarních předmětů připomínajících inventář alchymistické laboratoře, ale také jeho vlastní asambláže skrytých tělesných mechanismů ze šedesátých až osmdesátých let. Při pohledu na dílo nám ihned vytane na mysl slavný pozdní Autoportrét (1660) Rembrandta van Rijn z pařížského Louvru. Bedřich Dlouhý daroval tuto sumu své bohaté malířské dráhy Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.